zdroj:Speleologická záchranná služba

Výstupem po laně rozumíme zdolávání vertikálních úseků s pomocí lana a příslušných pomůcek proti směru zemské přitažlivosti. K tomuto účelu slouží výstupové blokanty (Jümar, Bogibs, Croll, Ascension, Basic, Shunt, Tiblock, prusikův uzel atd.), které jsou připnuty k různým částem lezcovi výstroje podle druhu výstupové metody. Tyto blokanty jsou k určeny především ke statickému zatížení, nelze je tedy používat k zachytávání pádu lezce.

1. Druhy výstupových metod
 
je vyvinuto několik výstupových metod pro různé typy pomůcek (Jümar, GIBBS, BO-GIBBS, blokanty PETZL, atd.) a pro různé charaktery propastí (dlouhé vertikály bez mezikotvení, členitý terén s množstvím přepínek, atd.). Svou roli zde sehrává také vliv významných krasových oblastí, kde se většinou vyvinuli výrobci určitých pomůcek a s těmi se pak v daném regionu lezlo. Můžeme tak hovořit o francouzské škole (PETZL), americké škole (GIBBS, RACK), australské (slaňovátko DINGO) atd. - samostatnou kapitolou pak bylo lezení vertikál v zemích bývalého Sovětského svazu, kde se vzhledem k místní situaci rozšířilo používání ocelového lanka. Pro tento nosný prvek (superstatický) byly vyvinuty speciální titanové pomůcky. Miniaturní záležitost pro výstup, nazývaná "samochvat", se vešla do dlaně. Postupem času se však i zde přešlo k používání syntetických lan.

Významnější výstupové metody
     Lze je rozdělit do dvou základních skupin podle pohybu:

• rytmický pohyb střídavého zdvihání nohou (kroková metoda)
• současné zdvihání obou nohou (metoda sed-vztyk)

Historie nám dala postupně několik variant obou skupin. Lze se o nich dočíst v jiných publikacích. Zde se zmíníme jen o nejvýznamnějších a nejpoužívanějších.

1.1. Metoda ROPE-WALKING

Americká škola původně využívající pouze 3 pomůcky typu GIBBS. Jeden blokant je upevněn na kotníku, druhý u kolena druhé nohy a třetí v hrudním úvazku nebo dokonce na rameni. Třetí blokant je pro zvýšení rychlosti někdy nahrazován kladkou. Je to jedna z nejpohodlnějších a zároveň nejrychlejších výstupových metod. Je vynikající pro dlouhé vertikály ve volném prostoru. Překonávání přepínek a uzlů je již komplikovanější.

1.2. Slovenská metoda s prsní přezkou

Upravená verze metody rope-walking používající slovenskou verzi GIBBSU (BOGI-BBS), který lze zakládat na lano bez demontáže palce blokantu. Metoda používá kotníkového a kolenního blokantu. Horní bod tvoří speciální rychlodemontovatelná kladka pevně přitažená k hrudníku. K metodě byl vyvinut zvláštní celotělový úvaz a zpracována metodika přechodu přes mezikotvení. Tato metoda byla ve své době velkou zbraní SSS při expedicích do velkých vertikál.

1.3. Metoda DED, FROG (žába)

Francouzská škola; použito jednoho ručního a jednoho hrudního blokantu. Obě nohy jsou společně vsunuty do smyčky pedálu ručního blokantu (DED). Největší výhodou je možnost přidržování si lana mezi chodidly při začátku výstupu, kdy lano hrudním blokantem ještě samo neprokluzuje. Výstup touto metodou není nejpohodlnější, zejména při kontaktu se skalní stěnou. Pro udržení rovnováhy je pak nutné vyjmout jednu nohu ze smyčky a lézt s rozkročenýma nohama. Tím se ale prodlouží délka pedálu, čím ztrácíme trochu na efektivnosti výstupu. Toto bývá někdy řešeno dvěma samostatnými pedály pro každou nohu zvlášť (FROG). V šachtách s vodním tokem je pak nepříjemná pomalejší rychlost výstupu.

1.4. Italská metoda s kladkou

Představitel italské školy; je verzí metody DED. Do spodního otvoru ručního blokantu připneme karabinu s kladkou, kterou prochází pedál vedoucí od nohou do centrálního kotvení sedačky. Snižuje se tak námaha (vhodné pro transport materiálu), ale i rychlost výstupu. Tato metoda sloužila jako předloha pro vývoj pomůcky POMPE (PETZL). 
Jednou z dalších nevýhod metod bez ručního blokantu, je možnost převrácení lezce hlavou dolů při selhání hrudního upnutí. Zvládnutí situace, kdy lezec zůstane viset za nohy na popruzích spodních blokantů je mimořádně náročná. Toto nebezpečí vzrůstá s počtem složitějších úkonů na laně, protože nejčastějším důvodem je selhání lidského faktoru. Zařazení ručního blokantu s přijištěním (DED, FROG) usnadňuje překonávání překážek na laně a zvyšuje bezpečnost lezce. 
Metoda kterou zde dále budeme zaobírat vychází z francouzské metody DED využívajících pomůcek firmy PETZL (a jim podobných). Klasická metoda je zde doplněna třetím blokantem, který je upevněn na vnitřní straně kotníku nohy bez pedálu. Ten nám umožňuje použít k výstupu jak rytmického krokového pohybu, tak způsobu sed-vztyk. Lze ho libovolně měnit podle charakteru výstupu nebo momentální fyzické dispozice (způsob sed-vztyk je považována za fyzicky méně namáhavý).

1.5. Problematika používání pomůcek leváky

Firma PETZL vyrábí i variantu ručního blokantu pro leváky. Při jeho použití však není ideální směr zakládání lana do hrudního blokantu (ten se pro leváky nevyrábí). Lze ho nahradit blokantem BASIC, jehož palec se otvírá na druhou stranu. Větší problém však představuje použití pomůcky BASIC jako nožního blokantu na pravé noze. Při zasekávání blokantu na laně nám jde noha přirozeným pohybem kupředu. S blokantem na levé noze se tedy lano jakoby zatlačuje do ohybu pláště a palec může dobře dolehnout. S blokantem na pravé noze se však lano tlačí na palec, odtlačuje ho a zvyšuje tak pravděpodobnost proklouznutí lana. Delším cvičením lze pohyb nohy částečně upravit. Zjištěné aspekty vybízejí ke zvážení, zda není jednodušší zvyknout si na vybavení pro praváky (použití CROLLA jako nožního blokantu se neosvědčilo).

2. Výstup po laně prostý

Jedná se o výstup po lanovém úseku bez uzlů a přepínek, kde nástup i odchod od kotvení lana lze provést bez komplikací. 
Na dně propasti mimo dosah příp. padajících kamenů provedeme zevrubnou prohlídku výstroje. Zkontrolujeme dotažení pojistek karabin, zvláště centrálního kotvení (zejména v jeskyních kde v horizontálních úsecích odkládáme výstroj). Dále pak umístění hrudního blokantu, zapnutí přezek úvazku, příp. nasazení nožního blokantu (pro krátké úseky se většinou nepoužívá). 
K nástupu na lano nastupujeme podle předem určeného pořadí (obvykle určuje vedoucí akce) a po signálu "Lano volné". 
Založíme ruční blokant na lano co nejvýše a sešlápnutím pedálu lano napneme, případně postup několikrát opakujeme a lano druhou rukou přidržujeme až dosáhneme napnutého stavu (záleží na délce lana). 
Na napnuté lano založíme i hrudní blokant a dalším opakováním pohybu s ručním blokantem lano dále napínáme. Po sešlápnutí pedálu vždy protáhneme vytvořenou smyčku lana hrudním blokantem a pokračujeme až vyčerpáme dynamičnost lana a odlepíme se ode dna propasti. Během této operace se snažíme nešlapat na konec lana. 
Pokud je to možné, požádáme následujícího lezce, aby nám podržel napnuté lano vycházející z hrudního blokantu. V tom případě můžeme na lano podle potřeby nasadit i nožní blokant a zahájit výstup. Nemůže-li nám lano nikdo podržet, musíme si několik výškových metrů lano z hrudního blokantu vytahovat sami, až začne samo prokluzovat. Pro udržení větší rovnováhy držíme ruční blokant křížem, tj. máme-li pedál na pravé noze zvedáme blokant levou rukou a pravou vytahujeme lano z hrudního blokantu. Pokud máme dostatečně velké oko na smyčce pedálu můžeme pro tento případ použít klasickou metodu DED.. Délka takto odlezeného úseku lana je závislá na váze lana pod námi, jeho ohebnosti, jeho znečištění, na našem způsobu upevnění a opotřebení blokantů. Pak můžeme nasadit nožní blokant a pokračovat ve výstupu pravidelným tempem. 
Použití krokového nebo dřepového způsobu je individuální, záleží na charakteru lezeného úseku a momentální fyzické kondici. Na dlouhých šikmých plotnách nám mírně roztažené nohy při krokovém způsobu pomáhají udržet ideální rovnováhu. Při použití dřepového způsobu na delším úseku v prostoru můžeme využít rázových vln napnutého lana. Používáme-li nožní blokant při dřepovém způsobu výstupu je výhodnější zdvihat nejprve nohu s pedálem a pak s nožním blokantem, než zdvihat obě nohy současně. 
Při dolézání k uzlu kotvení musíme dát pozor na dodržení dostatečné vzdálenosti mezi pláštěm blokantu a uzlem (min. 5 cm). K pohodlnému odepnutí blokantu z lana potřebujeme prostor k mírnému pohybu blokantem vzhůru. Dojde-li k posunutí blokantu až těsně na uzel a nejde-li odepnout, zbývají nám dvě možnosti:

• vytržení palce blokantu z lana pomocí rezervní smyčky nebo pedálu upevněné do pojistky palce (poslední modely blokantů s umělohmotnou pojistkou tento způsob neumožňují),
• rozvázání uzlu kotvení (poslední možnost).

Lze říct, že z lan menších průměrů se blokant na uzlu odepíná lépe. Obě možnosti nejsou bez rizika a proto se snažíme jejich použití vyhnout. V případě nutnosti nesmíme zapomenout přijistit se dlouhou pomocnou smyčkou do karabiny kotvení a informovat spolulezce o vzniklé situaci. 
Je-li přístup k hraně propasti s kotevním bodem vystrojen pomocným fixem, jistíme se na něm po odepnutí s vertikálního lana podle charakteru terénu buď blokanty nebo pomocnou smyčkou. Z lana se odepínáme až na zcela bezpečném místě a po opuštění vertikálního lana informujeme spolulezce o ukončení výstupu "Lano volné". Při pohybu u ústí propasti dáváme pozor na uvolněné kameny a zdržujeme se zde jen po nezbytně dlouhou dobu.

3. Výstup přes mezikotvení

Dolezeme až pod uzel mezikotvení (pozor na minimální vzdálenost mezi blokantem a uzlem) a připneme se dlouhou pomocnou smyčkou do karabiny mezikotvení. 
Odepneme ruční blokant ze spodního úseku a založíme ho co nejvýše na horní úsek lana. Dbáme při tom, aby nedošlo k zamotání do průvěsu horního úseku. 
Sešlápnutím pedálu napneme horní úsek lana. Není-li napnutí dostatečné přidržujeme lano jednou rukou a druhou posouváme ruční blokant vzhůru a opakovaným šlapáním dosáhneme požadovaného napnutí. 
Po dostatečném napnutí horního úseku lana se vzepřeme v pedálu tak, abychom mohli odepnout ze spodního úseku hrudní blokant a založit na horní pod ruční blokant. Rovnováhu při této operaci zlepšíme obtočením ruky, kterou manipulujeme s hrudním blokantem, kolem napnutého pedálu. Pořadí přendání blokantů nemusí být vždy stejné. Uvedený postup je vhodný zejména v případě, je-li vrchní (další) kotevní bod relativně v kolmici nad bodem překonávaným. V případě prudké změny směru lana nebo ve stropu převisu může být někdy výhodnější přeložit jako první hrudní blokant. V tom případě většinou nastává situace, kdy chvíli visíme vodorovně zavěšeni plnou vahou jen za ohyb pláště hrudního blokantu, dokud nepřeložíme i ruční. Protože se vzápětí odepínáme i z přijištění dlouhou smyčkou, je v takové chvíli lepší přijistit se krátkou pomocnou smyčkou do průvěsu horního úseku. 
Po založení obou blokantů na lano horního úseku můžeme odepnout dlouhou pomocnou smyčku z karabiny mezikotvení, případně přeložit i nožní blokant, a pokračovat ve výstupu. Při opouštění mezikotvení zkontrolujeme polohu karabiny v plaketě, zda se nezpříčila a nezapomeneme spolulezci oznámit že je "lano volné". 
Je-li horní úsek lana hodně dlouhý (tzn. budeme hodně našlapávat) nebo vyžaduje-li to situace (těžký transporťák) můžeme použít následující postup: 
Připneme se dlouhou pomocnou smyčkou do karabiny mezikotvení. 
Vzepřeme se v pedálu ručního blokantu a odepneme hrudní blokant z lana. 
Pomalu přeneseme svoji hmotnost do dlouhé pomocné smyčky. 
Odepneme i ruční blokant ze spodního úseku. K napínání horního úseku lana tak máme k dispozici dva blokanty a postupujeme stejně jako při zahájení výstupu (dlouhý úsek znamená i větší průvěs lana, a proto do něho pohodlně oba blokanty založíme i když jsme více pod přepínkou než standardně). 
Po vyčerpání dynamičnosti lana začneme stoupat a při míjení mezikotvení nesmíme zapomenout odepnout dlouhou pomocnou smyčku. 
Na začátku horního úseku nám lano opět volně neprochází hrudním blokantem (tedy ani nožním). Protože zde nám nemá kdo lano napnout (pokud spodní spolulezec není proklatě rychlý), musíme si lano z hrudního blokantu vytahovat sami, dokud nezačne prokluzovat samo (stejné jako při zahájení výstupu).

4. Výstup přes uzel

Dolezeme k spojovacímu uzlu (pozor na minimální vzdálenost mezi blokantem a uzlem) a připneme se dlouhou pomocnou smyčkou do pojistné smyčky uzlu. I když by pojistná smyčka u spojovacího uzlu měla být vždy, použijeme v případě její absence rezervní blokant nebo svoji slaňovací brzdu, kterou založíme pod hrudní blokant (po odepnutí nožního blokantu). 
Odepneme ruční blokant ze spodního úseku a založíme na horní úsek do dostatečné vzdálenosti nad uzel. 
Vzepřeme se v pedálu ručního blokantu, odepneme hrudní blokant a rovněž ho založíme na horní úsek pod ruční blokant. 
Po přeložení obou blokantů můžeme odepnout dlouhou pomocnou smyčku z pojistné smyčky spojovacího uzlu. 
Po případném přeložení nožního blokantu můžeme pokračovat ve výstupu.

5. Výstup přes podložku, týřidlo nebo deviátor

5.1. Podložka

Bývá nejčastěji instalována v horní části úseku. Většinou nebývá nijak fixována na lano, a proto ji prostě přelezeme, a jen zkontrolujeme zda za námi zůstalo lano na podložce na stejném místě, jako když jsme k ní přilezli.

5.2. Týřidlo

Dolezeme ke kritickému místu, kde se lano chráněné týřidlem opírá o skálu. Dosažením tohoto místa se lano nadlehčí a my můžeme manipulovat týřidlem podle své potřeby. 
Rozepneme suchý zip týřidla a posuneme ruční blokant těsně pod prusík, kterým je týřidlo na laně fixováno. 
Zapamatujeme si polohu týřidla a prusíku na laně a odvážeme ho. 
Repšnůru týřidla znovu zavážeme pod hrudní blokant, ale nedotahujeme ještě uzel. 
Posuneme oba blokanty po laně tak, abychom prusík týřidla mohli dotáhnout na původním místě. Týřidlo pak znovu kolem lana zapneme. Pokud máme nožní blokant, na přelezení nově nainstalovaného týřidla si ho odepneme a nasadíme až nad prusíkem. 
Pomalu pokračujeme ve výstupu a sledujeme, zda týřidlo chrání kritický úsek lana. 
Nad týřidlem stoupáme bez zbytečných rázů, které by mohli posunout týřidlo po laně nahoru nad kritické místo. 
Po dosažení přepínky zkontrolujeme, je-li to možné, polohu týřidla, případně provlněním lana spustíme týřidlo na správné místo.

5.3. Deviátor

Dolezeme ke kritickému místu od něhož je lano oddáleno deviací. 
Do karabiny deviace, kterou prochází lano, zapneme svoji krátkou pomocnou smyčku. Pojistíme se tak před případnou ztrátou kontaktu s deviací a zhoupnutím do kritického místa. 

Karabinu deviace odepneme z lana nad ručním blokantem a zapneme pod hrudní blokant (nebo pod nožní). 
Odepneme krátkou pomocnou smyčku z karabiny deviace a pokračujeme ve výstupu.

6. Přechod z lana na lano

Na zvoleném místě odpojíme případně použitý nožní blokant. 
Pod hrudní blokant založíme slaňovací brzdu a zajistíme ji. 
Vzepřením v pedálu ručního blokantu se nadlehčíme a odepneme hrudní blokant z lana. 
Pomalu přeneseme svoji hmotnost do zajištěné slaňovací brzdy. 
Odepneme ruční blokant z prvního lana a založíme ho na druhé lano. 
Pod ruční blokant připneme na druhé lano i hrudní blokant. 
Známým postupem napínáme druhé lano, až se vyčerpá jeho dynamičnost a my začneme stoupat. 
Po odlehčení slaňovací brzdy na prvním laně ji odepneme a můžeme pokračovat ve výstupu po druhém laně.

7. Přechod ze slanění do výstupu
Tato i opačná operace jsou natolik podobné a provázané, že jsou zařazeny do stejné kapitoly. 
Na zvoleném místě zastavíme a zajistíme slaňovací brzdu. 
Do dostatečné výšky nad brzdu založíme ruční blokant. 
Vzepřením v pedálu ručního blokantu se nadlehčíme ze slaňovací brzdy a nad ni založíme hrudní blokant, který opatrně zatížíme. 

Odepneme slaňovací brzdu z lana. 
Po příp. založení nožního blokantu můžeme zahájit výstup.

8. Přechod z výstupu do slanění

Na zvoleném místě odpojíme event. použitý nožní blokant. 
Pod hrudní blokant založíme slaňovací brzdu a zajistíme ji. 
Vzepřením v pedálu ručního blokantu se nadlehčíme a odepneme hrudní blokant z lana. 
Pomalu přeneseme svoji hmotnost do zajištěné slaňovací brzdy. 
Po odepnutí ručního blokantu a odjištění slaňovací brzdy můžeme zahájit sestup. 
Zapomeneme-li před zahájením sestupu odepnut ruční blokant (nebo projede-li slaňovací brzda před jeho odepnutím), dojde k jeho zatížení přes přijištění. V takovém případě musíme znovu zajistit slaňovací brzdu, znovu se vzepřít v pedálu ručního blokantu (čím delší přijištění, tím obtížnější situace) a nad slaňovací brzdu založit hrudní blokant. Tím bychom měli obnovit kontakt s ručním blokantem, posunout ho směrem dolů do takové výšky, abychom na něho po opětovném přesednutí do zajištěné slaňovací brzdy pohodlně dosáhli.

9. Nouzové výstupy

Pro řešení různých krizových situací (ztráta nebo poškození blokantu). 
Zcela nejvhodnější je v takovém případě použití reservního blokantu z osobního váčku. 
Blokanty můžeme nahradit samosvornými uzly. Jejich použití je však časově i fyzicky náročnější. U výstupu pomocí samosvorných uzlů je prioritní dosažení cíle i za cenu zvýšeného rizika. Výstup pomocí samosvorných uzlů je dobré si vyzkoušet v rámci tréninku a pro získání většího pocitu vděčnosti vynálezcům blokantů.

9.1. Výstup pomocí jednoho blokantu a sedacího úvazku

Lze použít kterýkoli blokant. 
Blokant připneme karabinou do centrálního kotvení sedačky. 
Z lana pod sebou tvoříme smyčky do kterých se vzpíráme nohama a pomalu postupujeme vzhůru. Na šikmých úsecích lze použít i ručkování nebo šplhání s přírazem. 
Vhodné pro krátké nebo šikmé úseky.

9.2. Výstup pomocí 2 samosvorných uzlů

Upravená metoda používaná dříve pro Jümary. 
Od každé nohy vede přes karabinu v centrálním kotvení sedačky pedál k dvěma samosvorným uzlům. 
Uzly jsou v takové výšce, abychom je mohli pohodlně ovládat. 
Bezpečnost lze zvýšit zařazením třetího uzlu upevněnému do centrálního kotvení sedačky nebo hrudního úvazku. Jeho použití závisí na délce lezeného úseku, fyzických schopnostech lezce a momentálním materiálním vybavení.

9.3. Výstup pomocí jednoho samosvorného uzlu (nebo blokantu)

Pro případ, že máme jen minimální výstroj. 
Lze použít jen v případě jednoduchého vystrojení a pouze pro jednoho lezce (velká spotřeba lana). 
Ze smyčky vytvoříme improvizovanou sedačku do které provážeme repšnůru samosvorného uzlu nebo propneme blokant. 
na laně vážeme postupně smyčky, které používáme jako pedály k nadlehčení v okamžiku, kdy posouváme uzel vzhůru po laně.

10. Bezpečnost při výstupu

     Souhrn zásad, které je třeba dodržovat:

1. Blokanty vždy udržujeme v dobrém technickém stavu (namazané třecí plochy, zbroušené ostré hrany, atd.). Stejně tak kontrolujeme popruhové a lanové části výstroje.
2. Před nástupem na lano zkontrolujeme dotažení pojistek karabin v kterých jsou upnuty blokanty a dotažení přezek úvazku.
3. Na jednom lanovém úseku smí vystupovat nebo být zavěšen pouze jeden lezec (neplatí v případě záchrany z lana). Blokanty na lano zakládáme až po oznámení že je "Lano volné".
4. Hrozí-li nebezpečí pádu kamenů během výstupu, nastupujeme na lano až když lezec před námi opustil nebezpečnou oblast.
5. Po laně vystupujeme plynule bez zbytečných rázů a snažíme se zabránit případnému kontaktu lana se skálou.
6. Dáváme pozor na uvolněné kameny na stěnách a terasách propasti. Uvolníme-li nějaký, informujeme ihned spolulezce pod námi "Pozor kámen".
7. Na laně musíme mít stále založeny nejméně dva blokanty (nožní se nepočítá). Chceme-li jeden odepnout, musíme se vždy přijistit pomocnou smyčkou, nebo slaňovací brzdou.
8. Při dolézání k uzlu dáváme pozor na vzdálenost mezi pláštěm blokantu a uzlem.
9. Po přelezení mezikotvení zkontrolujeme polohu karabiny v plaketě, směr lana spodního úseku (zachycení na výzdobě, na převisu, atd.) a oznámíme následujícímu lezci že je "Lano volné".
10. Nezdržujeme se u ústí a na dně propasti u konce lana déle, než je to nezbytně nutné (padající kameny, pomůcky, atd.).